Finanční cíle podnikání
Tak jak se rozvíjí a mění podnikání samo, dochází i k vývoji v otázce, co by mělo být finančním cílem podniku. Dlouhou dobu byla za primární cíl firmy považovaná maximalizace zisku. Ukazatelem, který se k zachycení maximalizace zisku používal jako první, byla absolutní výše celkového zisku. U celkového zisku jako cíle podnikání vzniká však několik problémů. První problém vzniká už u samotného chápání této veličiny, které se ve světě liší (HGB, US-GAAP, IAS). Dále není zohledněno riziko a hodnota peněz v čase. Problém také může nastat v tom, že zisk je získáván z účetních dat, která se vztahují k minulosti, a lze s nimi manipulovat.
Postupem času se začaly užívat poměrové ukazatele, jako je např. výnosnost vlastního jmění (ROE). ROE ukazuje, jak se vlastní kapitál v účetním období zhodnotil. Nedokonalosti tohoto ukazatele jsou podobné jako u zisku (ROE vychází z čistého zisku). Navíc ho lze ovlivnit tzv. Leverage principem. Pokud totiž úroky z cizího kapitálu jsou nižší než celková rentabilita kapitálu, lze získáním dalšího cizího kapitálu zvýšit ROE.
Dalším poměrovým ukazatelem je výnosnost investovaného kapitálu (ROI). ROI stejně jako ROE vychází z čistého zisku. Tentokráte je ale poměřován s výší účetní hodnoty aktiv podniku.
Výše jmenované ukazatele spolu s dalšími (jako např. EPS, ROA) jsou označovány jako tzv. tradiční ukazatele. Tyto ukazatele vycházejí z historických hodnot podniku, obvykle z účetního zisku, nepracují s rizikem a jedná se o statické veličiny. Tradiční ukazatele se hojně používají, avšak při jejich použití je nutná opatrnost (viz příklad dále). Jejich oblíbenost je dána především možností rychlého a jednoduchého určení (lze je prakticky převzít z rozvahy a výsledovky).
V 80. letech začala být za primární cíl podniku považována maximalizace hodnoty podniku. Pod spojením hodnota podniku je v souvislosti s finančními cíli podniku myšlena současná hodnota očekávaných budoucích čistých cash flow. K vyjádření hodnoty podniku se používá tzv. metoda diskontovaných cash flows (DCF). Takto pojatý cíl podniku již v sobě zahrnuje vliv rizika a časovou dimenzi.
Vedle rizika a časové dimenze je ale také potřeba, aby manažeři podniku uvažovali při řízení podniku i s tzv. stakeholdery a jejich zájmy. Mezi stakeholdery (zájmové skupiny) se řadí např. akcionáři, zaměstnanci, stát, věřitelé, zákazníci, management. Všechny tyto skupiny sledují své cíle, které jsou často v rozporu. Stakeholdeři mají ale jedno společné – zájem na zachování podniku v budoucnu. Výjimečnou pozici mezi stakeholdery má vlastník podniku (shareholder). Ten vložil do podniku svůj kapitál v očekávání jeho zhodnocení. Ovšem je také poslední, kdo je z výsledku hospodaření uspokojen. Pokud jeho získaný zisk je menší než výnos, který by mohl získat při stejném riziku jinde, bude ohrožena budoucnost firmy. Pokud ovšem zisk bude větší, může to mít přínos i pro ostatní stakeholdery. (Např. zaměstnanci dostanou přidáno.) Cílem podnikání by tedy měla být maximalizace hodnoty pro vlastníka tzv. shareholder value. Shareholder value zachycují ukazatele MVA a EVA.
MVA neboli tržní přidaná hodnota je přírůstek tržní hodnoty podniku. Jedná se o rozdíl mezi tím, co akcionáři do podniku vložili a tím, co by za prodej svých akcií dostali. Nevýhodou ovšem u tohoto ukazatele je, že ho lze použít pouze u podniků, jejichž akcie jsou obchodovány na burze.
Ukazatel EVA měří, jak společnost za dané období přispěla svými aktivitami ke zvýšení (kladná EVA) či snížení hodnoty (záporná EVA) pro své vlastníky. Oproti ukazateli MVA není pro stanovení ukazatele EVA nutná přítomnost podniku na burze. Ukazatel EVA je velice komplexní ukazatel, který zohledňuje provozní, investiční a finanční činnost podniku (viz obr. 1). EVA lze použít jako měřítko výkonnosti, nástroj pro řízení firmy a přijímání rozhodnutí a může také sloužit jako základ k odměňování. A právě tyto vlastnosti mu vynesly velkou oblíbenost.
Na závěr uvedu příklad rozdílnosti tradičních a moderních ukazatelů úspěšnosti podniku. Na obr. 2 jsou porovnány hodnoty EBIT (zisk před zdaněním) a EVA podniku Enron v čase. Zatímco zisk podniku stále stoupá a nedává tedy tušit žádným problémům uvnitř podniku, ukazatel EVA zachycuje veliký propad.
Použitá literatura
1. Synek, M. Podniková ekonomie. Praha : C. H. Beck, 2000. ISBN 80-7179-300-4.
2. Pavelková, D. Koncepty měření a řízení výkonnosti podniku a jejich využití v praxi. [Online] 22. Květen 2005. [Citace: 5. Květen 2008.] web.fame.utb.cz/cs/docs/2_Koncepty_rizeni_vykonnosti.ppt?PHPSESSID=6863f402719c5a7dfd503ed72c6a5ba6.